Noc kostelů Praha

V Praze je asi 150 kostelů a přes 100 jich bylo 1.6.2012 volně přístupných. Připraven byl většinou nějaký doprovodný program jako komentovaná prohlídka, koncerty, výstavy, nahlédnutí do života sboru.. Vyrazil jsem nejprve do kostela sv. Václava (u Anděla), kde u vchodu čekal nějaký bezdomovec. U stolu opodál jsem dostal příručku Noci kostelů a jal se prohlížet interiér, který zapůsobil příjemně.. Při odchodu se se mnou bezdomovec rozloučil.

Popojel jsem tramvají o tři zastávky výše ke kostelu Panny Marie Vítězné (viz. foto), v němž je umístěna soška Pražského Jezulátka (trochu kýč) a který sliboval prohlídku nejrozsáhlejší krypty v Praze. Na tu jsem se těšil, nicméně fronta do "U" mě odradila. A to už na mě u vchodu čekal další bezdomovec. Později mi došlo, že když je odtud nikdo nevyhání, půjde asi o funkci jakéhosi uvítacího vrátného:)

Mizím Karmelitskou přes Tržiště a dalšími malebně úzkými, dlážděnými uličkami a každou chvíli zakláním hlavu, abych se pokochal způsobně vztyčenou zdí s kaskádovými římsami, starými oknami, opakujícími se výčnělky a prohlubněmi, to celé chráněné vždy trochu jinou střechou.. Až k Pražskému hradu je to neustálé stoupání - jako by cesta už předem odhadovala vysoká očekávání kráčejícího a zkoušela, zda je takové návštěvy vůbec hoden.

V katedrále svatého Víta se utvořilo několik front, nejdelší mířila do Svatováclavská kaple, další pak do hrobky českých králů a já si vystál půlhodinku krátké fronty do věže.

V prvním patře, po sto schodech, tu nehybně visí obří 16ti tunový zvon Zikmund a o dalších 100 schodů výš jsou dva čtyřtunové a čtyři menší zvony. Největší zvon budí obdiv, lidé jej zkoumavě omakávají a fotí se s ním.

Zvon Zikmund.

Zvon Zikmund.

Zvon Václav o poschodí výš, váží 4,5tuny.

Když jsem scházel dolů, partička přede mnou se bavila o tom, kdy už budou dole: "Jóó, zrovna jsme prošli kolem toho mezipatra, jak tam odpočívaj lidi, tak už tam budem!" Myslím, že Zikmundovi přitom musela pěkně sklapnout čelist:) Chtěl jsem na ně křiknout, ať se vrátí, ale tak spěchali, že jsem to nechal být. Snad ho tu objeví někdy příště:) Udělal jsem odtud i záběry na Prahu:

Po návratu z výšin jsem zašel do kostela nejsvětějšího Salvátora v komplexu Klementina (viz www.PrahaFoto.cz/#stare-mesto). Svítilo se tu pouze svíčkami, podél lodi chodili farníci a zpívali latinské verše za občasného přerušení gongem. Došel jsem až k oltáři a nasával atmosféru u rozložených svíček.

Teprve tam jsem si po chvilce uvědomil, že pološero, svíčky, prozpěvování, údery gongu a okolo ploužící se tiché postavy, že to má něco do sebe. Nikomu nebylo nic vysvětleno, nikdo se na nic neptal. Jen místo samo vytvářelo neurčité otázky a odpovídalo na ně v plápolavých náznacích a s vědomím všudypřítomného davu. Takový nějaký pocit jsem z toho měl a mám.

Poté jsem navštívil kostel svatého Jiljí, ve kterém Forman natočil scény svého filmu Amadeus. Kostel je z boku propojen s klášterem dominikánů a z chodeb bylo možné nahlédnout do pokojů mnichů, staré knihovny a několika sálů.. Mají to tam hezké:) Jsem zvědavý, co v Praze objevím zase za rok..